Evě Adam / Adam to Eve / 2006 <<<
Josef
Robert
Lukáš
Martin
Petr
Štěpán
Sebastián
Tomáš
Josef Robert Lukáš Martin Petr Štěpán Sebastián Tomáš
Svatební foto / The wedding photos      
Eva a Josef
Radka a Robert
Veronika a Lukáš
Kateřina a Martin
Eva a Josef Radka a Robert Veronika a Lukáš Kateřina a Martin
Bohumila a Petr
Barbora a Štěpán
Veronika a Sebastián
Magdaléna a Tomáš
Bohumila a Petr Barbora a Štěpán Veronika a Sebastián Magdaléna a Tomáš
Ideální situace / Ideal situations  
Budeme si ukazovat svoje zvířátka
Pohledy do očí
Budeme všichni spát
Pohoda, klídek, ranní kafíčko
Bude mi masírovat nohy
Budeme spolu hrát na piáno
Budeme se dívat do očí
Bude mi mazat jizvy tukem
Budeme si ukazovat zvířátka Pohledy do očí Budeme všichni spát Pohoda, klídek, ranní kafíčko Bude mi masírovat nohy Budeme hrát na piáno Budeme se dívat do očí Bude mi mazat jizvy tukem

 

/velkoformátová digitální manipulovaná fotografie, tisk na plátně, dřevěný rám/

„Žádný muž není tak zcela a pouze mužský, aby v sobě neměl i cosi ženského.“                                                                                  C.G.Jung

V trojdílné sérii Evě Adam jsem postupně pracovala s osmi ženami včetně mně. Každá z nás měla za úkol přiblížit vlastní vizáž ideálu muže svých snů.
První část série tvoří jednoduché Portrétní fotografie  těchto žen/mužů. V druhé části série pak měly oslovené aktérky ve své ženské i mužské podobě zinscenovat Ideální situaci, která nejvíce odpovídá subjektivní představě nejpříjemněji tráveného času v soukromí partnerské intimity. Moment autenticity záběru podpořil fakt, že focení probíhalo v reálném prostředí domova žen, nebo v prostorách, kde právě žily /studentské koleje, podnájem apod./.
Vrcholem souboru Evě Adam je třetí část nazvaná Svatební fotografie. Zde se každá z aktérek přiblížila vizi vlastní svatby, v přeneseném slova smyslu tedy vizi harmonického milostného páru, který je metaforou optimálního vyvážení mužské a ženské složky v psychice jedince.
Sérií Evě Adam jsem chtěla poukázat, jak důležité je objevení přítomnosti určité složky opačného pohlaví v sobě samém jako zásadní podmínky sebeuvědomění.
Celý projekt je třeba chápat také na symbolické rovině. Vycházela jsem z pojmu animy C. G. Junga, která představuje nevědomou součást psychiky opačnou danému pohlaví. U ženy tedy mluvíme o animovi jako mužském protipólu v ženské psychice, u mužů o animě.
Jung pracoval s metodu „aktivní imaginace“, prostřednictvím níž lze s animem/ animou navázat vnitřní dialog, hovořit s ní skutečně jako s reálnou partnerkou tak, jakoby se ukázala třeba ve snu, vyvstala v literárním díle apod.
O podobnou věc jsem se pokusila prostřednictvím fotografie a její následné manipulace. V takto vzniklých fotomontážích jsem dala aktérkám příležitost si svého anima, svou mužskou složku, vizualizovat.
Na pozadí celého projektu stojí téma přenosu pohlaví a v jistém smyslu k němu skutečně došlo. Dívky totiž pro věrnou imitaci vousu použily vlastní pubické ochlupení. Mužská jména aktérek rovněž nejsou zvolena náhodou. Jde o jména, která byla vybrána rodiči dívek pro případ, že by se narodily jako chlapci.
Spojení sociálně dokumentačního přístupu, psychologizující argumentace a posuny pohlavní identity mají být inovačním příspěvkem k umělecké reflexi ženské zkušenosti.

„Uvědomění si anima či animy, to objevení pólu druhého pohlaví v naší vlastní bytosti, je důležitým krokem na cestě naší individuace. Animus se rovněž stává jedním z východisek k hledání si vlastního partnera, které se dá chápat i jako uskutečnění touhy nalézt svého anima ve fyzické podobě. Jung to popisuje například tak, že muž potkává ženu a jako by najednou z nějakých spodních vrátek přišla jeho anima, postaví se mezi tu ženu a mezi něho a on už neví: miluje svoji animu, nebo miluje tuto ženu? Jestliže je nějakou ženou okouzlen, zvláště takovým zcela podmanivým, iracionálním způsobem, je anima jistě při díle. Žena má rovněž svůj vrozený obraz muže a poněvadž je tento obraz nevědomý, je stále nevědomě promítán do milované postavy a je jednou z nejdůležitějších příčin vášnivé přitažlivosti a jejího opaku.“
Tomáš Halík

 

 

/large-format edited digital photographs, photomontage, print on canvas/

“No man is masculine enough not to have something feminine in him.”
C.G.Jung

The three-part series “From Adam to Eve” involved eight women, including myself. As part of the project, each of us was asked to create an image of the man of our dreams.
The first part of the series is composed of simple portrait photographs of women and men. In the second part of the project, the female participants were instructed to stage an “ideal situation“, corresponding to their subjective notion of the most pleasant intimacy with their partner. The authenticity of the scenes was highlighted by the fact that the shooting was performed in the actual space where the women live, in their own flats or dormitories.
The culmination of the series is represented by a wedding photograph. Here every woman involved tried to simulate her own wedding and create a vision of a harmonic couple that would become a metaphor for an ideal balance between the female and male components in the psyche of an individual.
In the series “From Adam to Eve” I wanted to underscore the importance of discovering the presence of parts of the other gender in ourselves, a fundamental prerequisite for our self-awakening.
The whole project needs to be understood on a symbolic level. I have used the notion of the anima, developed by C. G. Jung, to represent the unconscious psyche of the opposite sex: animus as the counterpart of the feminine psyche and anima as the counterpart of the male psyche.
Jung practiced the process of “active imagination”, allowing participants to engage in an inner conversation with the anima/animus; speaking to her/him as if she/he was a real person appearing in a dream or as a fictitious person from a novel.
I attempted to express this process of active imagination through photography and its manipulation. In the photographic composites, the participants were asked to visualize their animus, in other words their masculine force.
The project works with the theme of gender transfer, which actually takes place to an extent. To create an authentic imitation of the male beard for example, the women used their own pubic hair. The male names they took on were not chosen randomly. These were alternative names chosen by their parents, should they have been born as boys.
This merging of social documentary, psychological argumentation and shifting gender identity is meant to provide an innovative contribution to the artistic reflection of the female experience.

 To realize anima or animus in ourselves, to discover the inter-sexual polarity in our very self is to take an important step towards reaching our ego. Anima is one of the starting points when looking for a partner, which can be understood also as the fulfillment of our desire to find our anima in a physical form. What Jung describes is that when a man meets a woman, it is as if through some back door came his anima, stands itself between the man and his woman and the man does not know anymore whether he loves her or his anima..? If a man is “bewitched” by a woman in that strange, purely irrational way, anima surely must be there. A woman has also her innately imprinted picture of a man, or better said men, whereas men carry a picture of just one woman. As we are not aware of the picture, it is always non-consciously projected into the beloved one and therefore is one of the most important causes of a physical attraction and its opposite as well.
Tomáš Halík

Vnitřní okruh, Městská knihovna ,GHMP, Praha, 2013 Prague biennale Photo I, Real Unreal, Karlin Hall, 2009
Evě Adam, Moderní galerie AVU, čeven 2006 AVU 18, Veletržní palác, Národní galerie, Praha, listopad, 2007