rozprostřeno / spread out 2013 <<<
stůl postel žehlící prkno
gauč
židle skříň
stůl / table
postel / bed
žehlící prkno / ironing board
pohovka / sofa židle / chairs skříň / wardrobe
           

V sérii Rozprostřeno jsem vycházela z následujících asociací. Neužívaný „na určitou dobu odstavený“ nábytek se překrývá bílými potahy. Bílá je barva čistoty, jisté absence citovosti nevinnosti, ale i smutku a smrti. Šaty jsou něčím, co přesahuje to tělesné, je bariérou mezi fyzickým tělem a prostředím. Oděvem podáváme určitou zprávu o sobě. Oděv víceméně definuje kvalitu pohybu.

Člověk potřebuje zasahovat do svého prostředí svojí invencí a podle svého vkusu ho formovat. Prvním, čím se vztahujeme k okolí a co se nás zároveň bezprostředně dotýká, je oděv. Oblečení je prvním signálem, kterým vysíláme nějakou informaci o sobě. Prostředí, v němž žijeme, náš domov, zařízení domácnosti vytváříme rovněž jako jakýsi otisk nás- obyvatel našich pokojů. To co jsme si vytvořili, čím jsme se obklopili, nás zase zpětně ovlivňuje a jistým způsobem formuje. 
Své tělo překrýváme šaty, abychom něco zakryli a zároveň podali novou, naší myslí přetransformovanou zprávu o sobě, o svém těle. A tím vlastně nabízíme ostatním návod, jak číst náš vlastní sebeobraz.

Naddimenzované šaty rezignují na možnost pohybu, jako oděv jsou prakticky nefunkční. Ve fotografii mají roli jakési opony, která překrývá důvěrně známý nábytek i předměty v domácnosti, které takto zakryté zůstávají pouze tušené, bezbarvé, beztvaré a jakoby nemocničně sterilní a tedy vlastně odcizené. Jakoby teprve čekaly na své vlastní definování.
Jednotlivé kusy nábytku jsou sdílené věci společné obyvatelům domácnosti. Tvoří neodmyslitelnou kulisu domova a vizuálně spoluvytvářejí jeho specifické „klima“.  Hlavní asociace spojená s domovem je přirozeně matka, obecně tedy ženská energie. Zdravě fungující mateřský princip je navenek vstřícný, dávající, bezpečný. Prostřený stůl, postel či pohovku v tomto kontextu vnímám jako věci s ženskou energií. Prostřednictvím šatů se žena s těmito věcmi propojuje. Sice se intenzivněji stává součástí svého okolí, definuje jej, ale přesto její pravá ona „vstřícná“ podstata zůstává skryta.  Stejně tak „klima“ prostředí je díky zakrytí odlišně čitelné a vyvstávají otázky o podstatě zobrazeného. Fotografie funguje jako zpráva o
charakteru „klimatu“ v daném prostoru. 

 

The series Spread Out (2013) stems from the following associations. Furniture that is not being used and has been “put aside for some time” is often covered with white overlay. White is the colour of purity, of a certain absence of emotionality, of innocence, but also of sadness and death. Clothes are something that transcends the purely physical, they constitute a barrier between the physical body and the environment. Through our attire, we deliver a certain message about ourselves. Also, in a way, clothing defines the quality of movement.
Man needs to intervene with his invention in his environment and give it a shape according to his own taste. The first element through which we address our environment and which touches us directly is our clothes. Clothing is the first signal through which we send information about ourselves. The environment we inhabit, our home, our furniture, all this we also create as an imprint of ourselves – the resident of our rooms. What we have created, what we surround ourselves with, in turn influences us and, in a way, contributes to form who we are. 
We cover our body with clothes to hide something and, at the same time, to send a new message about ourselves, and about our body, a message transformed by our mind. And in doing so, we give others an instruction manual as to how to read the image we convey of ourselves.
Oversized clothes renounce the possibility of movement; as a pieace of clothing, they become practically dysfunctional. In these photographs, they take the role of a sort of curtain covering the furniture and the common objects of the household which remain only as hidden, sensed presences, colourless and as if medically sterile, and therefore, in fact, alienated. As if they were only awaiting their self-definition.
The various pieces of furniture are objects used in common by all the inhabitants of the household. They are inherent set pieces of our home and contribute to its specific “climate”. The main association one naturally makes with home is that of the mother, that is to say of feminine energy. A healthily functioning motherly principle is forthcoming on the outside, giving, secure. In this context, I perceive a set table, a covered bed or sofa as objects endowed with feminine energy. Through her clothes, the woman links herself with these objects. She becomes an integral part of her environment with even more intensity, yet her true, “forthcoming” nature remains hidden.
Similarly, thanks to the spread out cloths, the way we read the “climate” of the environment is suddenly altered and questions arise about the nature of what is depicted. Thus, photography serves as a message about the character of the “climate” of a given environment.
 
Reprezentace, Galerie Bernarda Bolzana, Těchobuz, 2013, dibond 50x50 cm   z výstavy Šikmoplocha, Galerie UFFO, Trutnov, 2014, diasec 100x100 cm