masky / masks / 2004-10 <<<
Chlupatá Husa Brnění Peníze Chleba
Krajky
UV-filtr Sladká Opásaná Zápalná Kola Mech Kost
Chlupatá / Fluffy Husa / Goose Brnění / Armour Peníze / Finance Chleba / Bread Krajky / Lace UV-filtr / UV- filter Sladká / Sweet Opásaná / Belted Zápalná / Incendiary Cola / Coke Mech / Moss Kosti / Bones
Izolační V řeči květin
Slepice nebo vejce?
Večírková Poštovní V zajetí času Knoflíková Pod kůži Maska smrti Škeble Senná Šišky
Izolační / Isolating V řeči květů / Language of flowers Slepice nebo vejce ? / Hen or egg? Večírková / for a party Poštovní / Postal V zajetí času / Captured by a time Knoflíková / Button Pod kůži / Under the skin Maska smrti / The Mask of death Škeble / Mussel Senná / Hay Šišky / Cones Bubliny / Blebs

 

Na fotografiích ze série Masek je zachycena stále jedna a táž tvář, s neutrálnim výrazem a pohledem cíleným dopředu. Charakter portrétu neudává výraz tváře, nýbrž maska, která ji překrývá. Jednotlivé masky jsou vytvořeny z různých materiálů, ať už biologických, jako třeba květy, některé druhy potravin /šunka, chléb, cukr, vejce/, zvířecí produkty /peří, chlupy/, nebo nebiologických, člověkem vytvořených předmětů /hodinky, formičky na cukroví, brýle, bankovky, krajkovina atp./, jejichž využití pro vytvoření masky je poněkud netradiční. Například plechové formičky mohou evokovat skutečnou středověkou rytířskou zbroj. Další materiály jsou spíše vzdálené potřebám obličeje. Například sbírka starých hodinek po předcích několika generací pospojovaná tak, aby pokryla obličej, vytváří obludný dojem monstra, které má vepsáno ve tváři nekompromisní plynutí času.
I když jde stále jen o netradiční pokrývky tváře při stejném formálním provedení, volba různých materiálů si vyžaduje odlišný výklad jednotlivých masek. Některé opravdu fungují jako jakési brnění chránící křehkou tvář /např. formičky/, jiné tvář spíše odhalují ve své surovosti /např. šunka/, která připomene člověka s popálenou pokožkou, odhaleného na spodnější vrstvu kůže, ty další křehkost tváře ještě zvýrazňují, jako v případě masky z peří.
Maska sama o sobě mne zajímá jako cosi, co víceméně v přeneseném slova smyslu patří k našemu každodennímu životu. Je to forma zbraně, kterou užíváme za účelem obrany, ochrany, zastrašení, ale i vábení, zvýšení atraktivity, pobavení, zvýraznění emoce, demonstrace určité sociální role, postoje atp.

Lat.mascus-škraboška

Líčení tváře či celého těla nebo nošení nápodoby lidské hlavy či hlavy bájné bytosti se objevuje  od pravěku ve všech kulturách. Byly zhotovovány ze dřeva, kůry, hlíny, kovu ad. hmot /např. z kamene, když byl součástí architektury/. Líčení tváře - stejně jako nošení šperků - sloužilo v pravěku a starověku k ochraně před zlými démony, teprve později získalo zdobnou funkci. V římské antice si ženy líčily nejen tváře, víčka i řasy a barvily si vlasy, ale i modře zvýrazňovaly prosvítající cévy.
Maska má magickou funkci, její nositel se ztotožňoval se silami a vlastnostmi ducha nebo zvířete, které maska představuje. Byla proto součástí rituálních obřadů, kultovních tanců a odrážela prvotní představy o světě, vysvětlení jeho zákonitostí a lidskou snahu ovládnout je např. kultem předků, loveckými kouzly /jeskynní malba kouzelníka v Trios Fréres, jelení lebky upravené k nasazení na hlavu/. Vývojem se masky rozšířily podle poslání do mnoha druhů, vedle kultovních /m. zavěšená na kůlu byla obrazem Dionýsa/, ochranných /gorgoneion/, válečných aj.. Vznikly i masky divadelní, posmrtné /kult mrtvých/, potupné - nasazované odsouzencům. Svou funkci si maska podržela i ve středověku /karnevalové, na hlavicích sloupů, stavební prvky, miserikordia, knižní malířství/, kde byly odvozeny nejen z reality a fantazie, ale i antických a orientálních pramenů. V renesanci a baroku ožilo povědomí  významu masek v užitém umění, např. v přílbách majících podobu ptačí hlavy, např. orlí, v architektuře se vedle gorgoneionu prosadil také maskaron. Od 16. stol. se maska stala i ženskou módou v podobě škrabošky /P. Longhi, Tiepolo/. V novodobém umění se m. spojila s tématem přestrojení, zejména v sociálně kritických proudech /politická grafika, P. Picasso, E. Barlach, J. Ensor/.
Výtvarné umění, Výkladový slovník, Jan Baleka, Academia 97

 

 

On the photographs you see one and the same face staring forward. The portrait is not characterised by the face itself, but by the mask hiding the face. The masks are made of different materials - biological such as flowers, some food items /ham, bread, sugar, egg/, parts of animals such as feathers or hairs, artificial man-made subjects of a daily use /watches, cake moulds, spectacles, banknotes, lace etc./. To use these in order to create a mask is, true, not a traditional way, however e.g. the tin cake moulds somewhat resemble a real armour of the medieval knights. On the other hand, some materials used are really remote to the idea of the mask one puts on the human face. For instance, the collection of old watches belonging once to my family ancestors is put connected together in order to cover the whole face and in fact is creating an impression of the monster, into which face an unstoppable flow of time has been engraved. Even though it is nothing else than a bit odd cover for a head which creation follows rather formal principles of a mask-building, the various materials used in their making demand a different interpretation. Some really work as a kind of an armour protecting a fragile face /like the cake forms, the other rather disclose a face in all its cruelty /like the ham/, evoking a man whose face has been burned with the inner layer of the skin exposed. Still some other
masks emphasize a fragility of the face, like the one made of the feathers, which only deepens an impression of the human vulnerability. Mere covering up the face with the expression of the eyes unchanged evokes manifold and strong impression.I am interested in the mask as something that more or less figuratively belongs
to our everyday life. It is some kind of a weapon used in order to defend, protect, deter, but also to lure, to increase an attraction, to amuse, to emphasize emotions and so on. .

In Latin Mascus-a disguise Make-up of the face or the whole body, adjusting the imitation of the human face or a mythical being appears since the pre-historic times in all cultures. The masks were usually made of wood, bark, clay, metal and other stuff (i.e. the stone as a part of an architecture). Facial make-up (as well as the jewellery) in the prehistoric times and antiquity was supposed to protect against demons and only later attained an aesthetic meaning. In the Roman times women made up not only cheeks, eye-lids and eye-brows and dyed
their hair, but also highlighted the veins visible through the skin. A mask works as a tool of the witchcraft, its bearer is identified with the powers and qualities of the ghost or animal which is depicted by the mask. As such masks therefore became a part of the rituals and cult dances, also reflected the primary notion of the world, explanation of its natural laws and human efforts to master them by i.e. the cults of their ancestors, by the hunters’ tricks (as the cave painting depicting a hunter in Trios Feres’ Cave proves, as well as stag skulls put on the head etc). The masks have developed into many types such as the cult ones (the mask hanging on the pole depicted Dionysus), the protective masks (gorgoneion), the military masks and also theatrical ones, the death masks (relating to the cult of the dead) and finally disgraceful masks applied to the convicts. The masks played its role even in the medieval times (the carnival masks, masks on the vaults, the construction elements, misericordia, in the book ornaments);
back then they derived from reality and imagination as well as from the antiquity and oriental influences. In the renaissances and baroque time the perception of the masks was revived by their appearance in the crafts such as helmets in the shape of the bird head (i.e. the eagle head); in the architecture the maskaron found its place in addition to the mentioned gorgoneion. Since the sixteen hundreds onwards a female mask has become a fashion accessory as a disguise (P. Longhi, Tiepolo). In the modern arts the masks were often related with the theme of a disguise, namely in the socially critical trends (such as the politically oriented graphics, P.Picasso, E.Barlach, J.Ensor).

Visual Arts, the Conceptual Dictionary, Jan Baleka, Academia 97

 
Měsíc fotografie, Bratislavský hrad, Bratislava září-říjen 2007 Praguephoto, Mánes, Praha, 7. - 12. dubna 2009 Identita, Lyon septembre de la photographie, Francie, 2008