Letos je to deset let, co jsem v jakémsi dětském zaujetí vytvořila figurku z rohlíkové střídy a kostřičky z bambusových tyček a vybavila ji svými vlasy. Dala ji do skleničky, kam jsem ji pak uzavřela s moučnými červy, kteří měli figurku pojídat a já měla celý proces fotit. Mělo jít o lehce dekadentní alegorii koloběhu života, zřejmě i symbolického vyjádření jisté bezvýchodnosti, nemožnosti utéct před tím, „co mě žere“.

Proces rozpadu figurky trval asi pět měsíců. Z červů se pomalu líhli brouci, začali se vzájemně požírat, protože v uzavřeném mikrosvětě zavařovací sklenice nebylo kromě ztvrdlého rohlíkového těsta, co jíst. Brouci nakladli vajíčka a vznikla nová generace červů.
Figurka nejprve zplesnivěla, červi ji prožřali, těsto ztvrdlo, upadla jí hlavička z perforovaného kamínku.
Po šesti měsících focení jsem onemocněla klíšťovou encefalitidou, tedy zánětem mozkových blan a následně těžkým útlumem kostní dřeni a s ní spojenou poruchou krvetvorby. Bylo nezbytné dostávat každý týden infůze krve a krevních destiček. Bude to v červnu 2014 deset let.

Šamanské kultury jsou založené na propracovaných systémech magických rituálů. Víra v používání osobních věcí za účelem ovlivňování reality je základem i jejich léčebných metod. Výzkumné experimenty s lidskou DNA na poli moderní fyziky tyto skutečnosti jen potvrzují. Je-li tomu tak, vytvořila jsem na sebe před deseti lety woodoo, jakkoli se mi tomu nechce věřit. Otázka víry vzhledem k faktu, že jsem deset let nemocná, stejně není na místě.

Nyní jsem se rozhodla použít své vlasy již záměrně a pro průběh mého uzdravení v naprosto pozitivním kontextu. Začala jsem svými vlasy vyšívat pojmy, které bych chtěla ve svém životě naplnit, vlastnosti, které bych chtěla rozvíjet a nepociťovat jejich deficit.

Kapesníky jsem pověsila na provázek po vzoru tibetských modlitebních praporků, které rozpohybovány větrem mají přinášet plnění přání, jež jsou na nich vyobrazena.