Babičky / The Grandmas / 2010 <<<
Libuše *25.3. 1924 / 10.12. 1979        
I. /puberta / Teenage Years

II. /lágr / The Camp Internment

III. /po válce / After the War IV. /domácnost / The Housewife
V. /práce, víra, nemoc / Job, Religion, Disease
         
Jiřina *4.12. 1919 / 10.9. 1986        
I. /před svatbou / Before the Marriage II. /práce, předzvěst nemoci / Job, Disease Foreboding


III. /léčebna / Mental Hospital
IV. /knížky / Books V. /smrt dědečka / The Death of Grandpa
         
Moje babičky / Dva ženské osudy

/fotografie light-jet print, dibond, 85x85 cm/

Babičky pro mne byly dlouhý čas jen mlhavou vzpomínkou z útlého dětství. Obě ženy jsem znala jako schéma, které se v rodinách traduje o člověku, který již nežije. Pro mne je to schéma doslova rámec, bedna, jeviště.

Libuše zemřela, když mi byl rok, Jiřina, v mých osmi, byla už ale dávno psychicky nemocná, takže se se mnou nikdy nebavila. Obě tak pro mě vždy byly spíše stíny, přesto mají na můj život vliv. Jejich věci tvoří část prostředí našeho domova. Skrze tyto věci jsem začala babičky hledat. Proč například má měděné srdíčko vytepaný nápis Svatobořice? Kde se u nás vzala ta neobvyklá a ručně šitá panenka? Proč Jiřina píše tří stránkový dopis, kde stojí pouze, že potřebuje svetr a punčocháče. Tak moje myšlenky směřovaly do Svatobořic u Kyjova, kde Libuše byla ve svých 16 letech od atentátu na Heydricha do konce války vězněna se svojí matkou, kvůli otci, který byl vysoký důstojník v české vojenské jednotce v Anglii. Nebo do psychiatrické léčebny v Bohnicích, kde byla Jiřina čas od času hospitalizována…

Když jsem nemohla být se svými babičkami, nahradila jsem si to alespoň imaginárním setkáním ve fotografii. Snažila jsem se vcítit do jednotlivých životních etap tak, jak jsem se o nich dočetla v jejich curriculech, dokumentech nebo knize babiččiny spoluvězenkyně z lágru. Ve fotografiích jsem použila jejich autentické předměty..

 

Libuše *25.3. 1924 / 10.12. 1979

1. Puberta / Libuše byla dcerou plukovníka Františka Fanty Kaplici. Měla šťastné dětství.
2. Lágr / Během války otec bojoval na západní i východní frontě proti Němcům. Osmnáctiletou Libuši zavřeli Němci na tři roky do internačního, pracovního tábora ve Svatobořicích u Kyjova. V posledním roce války tam mohly ženy vykonávat ruční práce.
3. Padesátá léta / Libuše vystudovala obchodní akademii. Přesto pracovala jako dělnice v cihelně v Českých Budějovicích. Otec se stal sice během války generálmajorem, ale nový režim mu neodpustil účast na západní frontě, což se promítlo i do úzké rodiny.
4. Cukrovka a nezvládání domácnosti / Libuše toužila po odpovídající práci. Po onemocnění cukrovkou psala žádosti o lepší místo. Přesto zůstala v cihelně. Její manželství nebylo šťastné. Postupně ztratila zájem o domácnost.
5. Práce, nemoc, víra. / Libuše strávila v cihelně téměř třicet let života. V posledních letech hledala útěchu v budějovických kostelech. Její cukrovka se neustále horšila. Zemřela v pětapadesáti letech.

Jiřina *4.12. 1919 / 10.9. 1986

1. Před první svatbou. / Jiřina se narodila v Kroměřiži do učitelské rodiny. Odmala ji vedli k ručním pracím. Chodila na vyšší dívčí školu. Byla rozverné děvče.
2. Práce a předzvěst psychické nemoci /  Po krachu prvního manželství a na počátku padesátých let pracovala Jiřina jako dělnice v továrně na jehly v Českých Budějovicich. Zde potkala svého druhého muže s nímž měla dvě děti. Záhy se však u ní začala projevovat depresivní porucha s bludy.
3. Blázinec / Když Jiřina prodělala menopauzu, její nemoc se zhoršila a musela být opakovaně hospitalizovaná na psychiatrii. Psala manželovi dlouhé dopisy s banálním či nesrozumitelným obsahem. Trpěla bludnými představami a sluchovými halucinacemi.
4. Knížky / K stáru Jiřina hodně četla. Projevy její nemoci byly potlačeny silnými léky, které také způsobovaly celkovou otupělost. Dědeček se o ni staral.
5. Dvojí smrt / Když dědeček zemřel na nemoc srdce, babička Jiřina sešla smutkem a brzy zemřela také. Bylo mi osm let.

 

The Grandmas

/digital photography, light-jet print, dibond, 85x85 cm/

For a long time my grandmas have only been just a hazy memory from my young childhood. I used to know both women only as some sort of a story that is usually perpetuated in families about people who are no more. The grandma Libuse was a general’s daughter, served time in a concentration camp, injected herself insulin, never did the wash-up, worked in brickworks and died of a heart attack, because the grandpa was getting on her nerves. The story of the grandma Jirina; she had a sister who wooed away her lover, she then had to marry the man’s brother, divorced him shortly after, became a black sheep of the respectful family till she eventually married my grandpa and left Moravia for Bohemia where she worked in the needle factory; she embroidered and read books, went mad, stayed mad for twenty more years and then died, because she somewhat surprisingly missed my then already dead grandpa.

Libuse died when I was only one-year-old; Jirina in my age of six, but then she had been a long time mentally ill so she never talked to me. Both women therefore were rather shadows than real beings who would have shaped me up. Nevertheless, they impact my life much more than it would seem. My world, that natural and self-evident world is created by kaleidoscopic pieces of their lives and their long-past decisions; they form an environment in which I live. Cupboards where I put the tableware, curtains by the windows, glasses from which I drink a toast, tea towels, tablecloths, pictures hanging on the walls, needles and threads, all the little home utensils. Through these things of theirs and mine I have begun looking for my grandmas. For instance, why is there a “Svatobořice” inscription* on a small copper heart? And where that peculiar and hand-made doll came from? Why Jirina wrote a three-page letter only to say that she needed a jumper and stockings...

I have longed to know my grandmas to learn more about them and me as well. I had people telling me about them, pulled out old letters, documents, curricula and photographs. At the same time the idea of a project objectifying my experience and shaping it into the part of my identity was being born. As I could not be with my grandmas, at least I replaced it by an imaginary encounter with them in the photography. I strived to empathise with them in the crucial situations of their lives in the way I read about them and how I understood it. I surrounded myself by their things and tried to symbolically present their dilemmas, feelings, anxieties. What I am aiming for is not stylised self-portraits, nor the portraits of my grandmothers. These are impressions loosely filtered and interpreted by me, “featuring” their stories.

A picture is a design, in which we have a chance to embrace complexity. For me it is literally a frame, a crate, a stage.

Grandmas are of interest to me also as part of the “big” history. Their lives were significantly affected by social and political events of the XX century. They were born between the wars, both went through the World War II and their most “productive” age they spent in the difficult era of the nineteen-fifties...

*    A small village in Moravia

 

Galerie FotoGrafic, 30.4.-9.6. 2013, Stříbrná 2, Staré Město, Praha 1
záznam z vernisáže na youtube Český rozhlas Vltava, Mozaika